V 50. letech 20. století si vědci z celého světa uvědomili, že začíná být praktické vypustit objekt do kruhové dráhy kolem Země. V polovině roku 1955 Spojené státy oznámily, že vypustí první satelit na připomínku Mezinárodního geofyzikálního roku 1957. Sovětský svaz si uvědomil, že rok 1957 je 40. výročím bolševické revoluce.
Počínaje začátkem roku 1956 sovětští vědci pracovali na návrhu velkého satelitu s hmotností až 3 000 liber (1 400 kg). Plavidlo s kódovým označením „Object-D“by se stalo prvním vesmírným satelitem na světě, který by prováděl měření horních vrstev atmosféry a vesmírného prostředí. Vývoj komplexního objektu D trval déle, než se očekávalo.
Aby se předešlo tomu, že ho Američané přestaví, byl nejprve vypuštěn menší Sputnik 1. Objekt-D nakonec létal jako Sputnik 3 v roce 1958. Sputnik byl ve formě koule o průměru 23 palců (58 centimetrů) a natlakovaný dusíkem. Za nimi se táhly čtyři rádiové antény. Dva rádiové vysílače uvnitř koule vysílaly charakteristický zvuk pípání-pípnutí, který zachytil celý svět. Stříbrno-zinkové baterie napájely vysílač 22 dní, než se vybily.
Asi po třech měsících Sputnik spadl do zemské atmosféry a shořel. Oficiální označení Sputniku bylo „PS-1“nebo „Elementary Satellite 1“v ruštině. Družice byla vypuštěna z toho, co se nyní nazývá kosmodrom Bajkonur, 4. října 1957. Primární funkcí plavidla o hmotnosti 184,3 liber (83,6 kg) bylo umístit na oběžnou dráhu kolem Země rádiový vysílač.
