Obsah:
Každý ví, že Neil Armstrong byl prvním člověkem, který vstoupil na Měsíc. Většina si také uvědomuje, že nebyl první, kdo letěl do vesmíru. Koneckonců Alan Shepard vydláždil cestu americkým astronautům 5. května 1961, zatímco sovětský kosmonaut Jurij Gagarin ukradl pochod raketovým vynesením na oběžnou dráhu Země o pár týdnů dříve, 12. dubna. Nebo ano?
Dnes je Gagarinovo jméno zapsáno v knihách rekordů a okamžitě se stal národním hrdinou v celém Sovětském svazu. Tento 27letý muž, který byl vybrán pouhé tři dny před misí, byl prezentován jako triumf zuřivě vybojovaného vesmírného závodu proti USA, který strávil 108 minut ve vesmíru, obletěl Zemi a vrátil se fit a v pořádku po dramatickém letu..
Na fotografiích: Jurij Gagarin, první člověk ve vesmíru
Související: 25 vesmírných spiknutí, které jen tak nezemřou
A přesto, než se vůbec vydal na cestu k nebi, v mysli mnoha lidí byly zasazeny pochybnosti. Objevily se totiž fámy, že Sověti úspěšně vypustili člověka do vesmíru předtím, než Gagarin vkročil na Vostok 1, a hovořilo se o tom, že jeden kosmonaut tak učinil 7. dubna, pouhých pět dní předtím.
Dennis Ogden, moskevský korespondent deníku Britské komunistické strany Daily Worker, uvedl, že jeho příběh se objevil na titulní straně publikace s titulkem: „První člověk ve vesmíru“. Informovala čtenáře, že vesmírný muž – „syn zkušebního pilota špičkového leteckého konstruktéra“– byl „zpět naživu, ale trpí následky svého letu“.
Začíná ztracená konspirační teorie o kosmonautech
Gagarinovy nohy se ještě ani nespustily ze země, když noviny dopadly na novinové stánky, a způsobilo to jakési pozdvižení a vyvolalo první šepot o konspirační teorii, která přetrvává dodnes. Sovětský svaz tyto zprávy popřel a místo toho upozornil tisk na následující Gagarinův čin. Ogden o tom také informoval, jeho článek opět vyvolal poprask, když psal o „uvítání hrdiny“a Sovětském svazu „divokém s radostí při první cestě mimo tento svět“.
Ogdenův článek mohl být vnímán jako něco podobného opravě; potvrzení, že se původně s letem 7. dubna mýlil. Pak ale francouzský novinář Eduard Bobrovskij navázal na Ogdenova tvrzení a označil dotyčného muže za zkušeného zkušebního pilota Vladimira Iljušina a zároveň uvedl, že let skutečně proběhl dne 25. března.
Potíž je v tom, že tato mise – podle tiskových zdrojů – neproběhla tak dobře, jak se plánovalo. Proto, jak se již dlouho tvrdilo, byl Iljušinův čin zavržen ve prospěch Gagarinova úspěšného startu a přistání.
Iljušin byl sovětský generál a vysoce postavený zkušební pilot. Překonal mnoho rychlostních a výškových rekordů a jeho otec byl vlivný, protože navrhl a postavil stíhačky a bombardéry z druhé světové války. Iljušin starší si také vysloužil místo ve vládě. Za tímto účelem by jeho syn byl považován za dokonalého člověka k vyslání do vesmíru, jeho záliba v riskování byla taková, že by si tehdy čtyřiatřicetiletý pilot tento úkol jistě užil.
A tak se vyprávělo, že jeho cesta na palubě jeho vesmírné lodi byla v pořádku, ale po třech údajných obletech se Iljušinův návrat pokazil. Jeho přistání bylo zjevně mimo kurz, což mu způsobilo fyzickou újmu a duševní muka. Objevil se dokonce náznak, že ho nehoda uvrhla do kómatu.
"Vesmírná loď byla údajně nalezena tam, kde se očekávalo, ale Iljušin byl duševně nevyrovnaný a je v bezvědomí v moskevské nemocnici," uvedla zpráva v The Spokesman Review o novinářových tvrzeních z 12. dubna 1961. Článek dodává, že Bobrovskij řekl, že jeho informace přišla ze spolehlivých zdrojů, které nemohl jmenovat a které ruští důstojníci zprávu popřeli.
Sovětský svaz tvrdil, že Iljušin byl v nemocnici, kde se léčil ze zranění, která utrpěl při autonehodě. Sověti nebyli jediní, kdo nad tím nevěřícně pomrkal. Tvrzení novinářů nevěřili ani Američané. Pierre Salinger, tehdejší tiskový tajemník Bílého domu, skutečně řekl novinářům, že neexistují žádné důkazy o letu 7. dubna a musíme předpokládat, že ani v březnu nic nevzbuzovalo podezření. Ukázalo se, že vesmírné sledovací stanice North American Aerospace Defense Command (NORAD) nic nezachytily a Spojené státy se nechystají bez důkazů skočit do Sovětského svazu a uvalit na něj ostudu.
A přesto ani toto nestačilo k úplnému potlačení podezření. Někteří novináři věřili, že tvrzení o autonehodě jsou pouhým krycím příběhem, a rozhodně nebylo mimo nejdivočejší představivost uvěřit, že se Sověti pokusí zakopat chybu, protože se to stalo v minulosti tolikrát.
A co víc, v rámci Vesmírného závodu se spiklenci mohli domnívat, že existuje oprávněný důvod pokusit se pohřbít takový neúspěch: Sověti se neustále snažili prezentovat komunismus jako nadřazenou ideologii.
Je to ale spolu s neznámými novinářskými zdroji dostatečný důvod se domnívat, že Gagarinovo místo v dějinách nebylo úplně ono? Ogden později tvrdil, že viděl fotografii Iljušina na sobě kosmické vybavení v době předpokládaného letu, ale nikdy se následně nevynořila. Mezitím Iljušin sám - který zemřel v roce 2010 ve věku 82 let - se nikdy nepřiznal, že letěl do vesmíru. Žil, aby mohl vyprávět nárokovaný příběh, ale především ne.
Co však bylo vidět, jsou zvěsti, které víří ještě dlouho po události, a dokonce se objevily. Jedním z nejpozoruhodnějších byl 52minutový dokument z roku 1999 nazvaný „The Cosmonaut Cover-Up“, vydaný společností Global Science Productions a režírovaný Elliottem Haimoffem, který v následujícím roce také režíroval „Vladimir Ilyushin: The Real First Man in Prostor".
Byl však Iljušin tak vyděšený, že se při ověřování těchto tvrzení otevře světu, do kterého se směle nechtěl vydat? Vzhledem k tomu, že dokument vznikal několik let po rozpadu Sovětského svazu, kdy byla konečně vyzrazena tajemství a otevřeny historické události, mnozí by tušili, že ne.
Ve skutečnosti se Sověti začali otevírat mnohem dříve, než přestaly být U. S. S. R. V roce 1980 se Západ konečně dozvěděl o smrti Valentina Bondarenka, který podle The New York Times zemřel deset dní po 15denním nízkotlakém vytrvalostním experimentu v Moskvě v roce 1961, když vypukl požár - i když odstranili jeho obraz. z oficiální následné tréninkové fotografie.
Trvalo déle, než se světu sdělila velká nehoda odpalovací rampy, která se odehrála 24. října 1960 a oficiálně zabila 78 lidí, jak se nakonec v roce 1989 odhalilo zbytku světa. Mluví se o tom, že Gagarin byl využíván k propagandě, ale všechna přiznání a dokumenty viděné od rozpadu Sovětského svazu Iljušin nikdy neuváděl.
A přesto se objevily některé zvláštní „důkazy“. Dva italští bývalí amatérští radiooperátoři, Achille a Giovanni Judica-Cordiglia, tvrdili, že zaznamenali zvuk z orbitální kapsle ve dnech předtím, než Gagarin provedl svůj let, a ve skutečnosti to byl čtvrtý kousek překvapivého zvuku, který dvojice vydala.
První byl z května 1960, kdy pilotovaná kosmická loď údajně vybočila z kurzu; druhý v listopadu toho roku o Morseově abecedě SOS z problémové kosmické lodi opouštějící oběžnou dráhu Země a co je nejmrazivější, třetí v roce 1961 o kosmonautovi, který se zjevně udusil k smrti. Pokud by se jednalo o neochvějné důkazy vesmírných letů, pak bychom museli říci, že nejen že Gagarin nebyl prvním člověkem do vesmíru, ale možná ani Iljušin nebyl první. Ale vzhledem k předpokladu, že všichni, kdo se podíleli na těchto třech nahrávkách, zemřeli, bylo odhalení pravdy ještě obtížnější. A přesto teorie stále přibývají.
Kdo byl prvním člověkem ve vesmíru?
Co by se dalo dělat z tvrzení Michaila Rudenka, bývalého sovětského vedoucího inženýra a experimentátora z Experimental Design Office 456, vytvořené v roce 1999 členy redakce nejstaršího sovětského listu Pravda, že kosmonauti byli vysláni do vesmíru v roce 1957, 1958 a 1959?
Ještě těžší je určit Iljušinovu polohu v březnu a dubnu 1961. Ani Sověti si v tomto ohledu nepomohli, protože nedokázali dát přímou odpověď na důvod, proč byl viděn jako zraněný – připisovaný té autonehodě. - nebo kdy se to vlastně stalo. Ani oni nedokázali nabídnout vhodné vysvětlení, proč mohl být v Číně. Zašli také tak daleko, že tvrdili, že ve skutečnosti nikdy nebyl kosmonautem a skutečně se zdá, že nebyl v původním týmu kosmonautů. Žádné paměti ani odtajněné informace ho tam nezařadily.
Přesto je také obtížné potvrdit nahrávky Judica-Cordiglia jakýmikoli údaji z oficiálních zdrojů. Poslechové stanice nezachytily to, co tvrdily, že se zavázaly nahrávat pásku, a radioastronom Bernard Lovell, který založil observatoř Jodrell Bank v anglickém Cheshire, odmítl tvrzení o dřívějších ruských pokusech o vesmír s lidskou posádkou v roce 1963.
Ani to však není tak jednoznačné, jak to zní. Lovell v této době navštívil Rusko a dokonce se objevila obvinění, že mu byl vymyt mozek. Ten rok po takové cestě onemocněl a ministerstvo obrany Spojeného království uvedlo, že to mohlo být způsobeno pokusem odstranit jeho vzpomínku na sovětskou nabídku na vybudování zařízení dalekohledu v SSSR Jeho syn říká, že byl nemocen pouze vyčerpáním, podle článku zveřejněného v únorovém vydání časopisu Physics World. A to zní věrohodněji.
Kromě toho, pokud by Rusko utrpělo tak hrozné vesmírné pokusy, které vedly k úmrtím a haváriím, skutečně by oznámilo Gagarinův let tak, jak to oznámilo?
Jak James E. Oberg zdůrazňuje v článku z roku 1975, který napsal do magazínu Space World, ruská tisková agentura TASS – často využívaná jako krycí organizace sovětskou zpravodajskou službou – vydala svůj první bulletin, když byl Gagarin ještě za letu. Pokud by se obávala možnosti špatných zpráv, nebylo by lepší počkat, až mise skončí a Gagarinovy nohy budou pevně stát na zemi, než riskovat, že Gagarinova kosmická loď zasáhne stejné problémy, jaké měla ta, která tvrdila? se odehrálo jen několik dní předtím?
Možná se to nikdy nedozvíme. Dva muži, kteří by se na tom přímo podíleli, už nežijí – Gagarin byl zabit, když se 27. března 1968, když mu bylo 34 let, zřítil cvičný letoun MiG-15, který pilotoval. peníze zůstávají na Gagarinovi, který byl prvním člověkem na kosmickém letu s lidskou posádkou. Historie ruského vesmíru může být nejasná a těžko rozeznatelná, ale ve skutečnosti neexistuje žádný skutečný důvod lhát v případech, jako je tento.
