Kosmická loď Voyager 1 je na pokraji řezu do mezihvězdného prostoru, uvedli dnes představitelé NASA.
Odborníci se již v roce 2003 domnívali, že plavidlo bylo na okraji sluneční soustavy, ale toto tvrzení bylo zpochybněno.
Nyní se členové týmu shodují na tom, že Voyager 1, vypuštěný v roce 1977, se vrhá přes vnější vrstvu sluneční soustavy, kde končí vliv Slunce a elektrifikovaný sluneční vítr naráží do tenkého prostoru plynu mezi hvězdami.
Stále má před sebou cesty, než se stane prvním umělým objektem, který dosáhne ke hvězdám.
"Voyager vstoupil do posledního kola na své cestě k hranici mezihvězdného prostoru, když začíná zkoumat poslední hranici sluneční soustavy," řekl Edward Stone, vědec projektu Voyager z California Institute of Technology v Pasadeně. Caltech spravuje laboratoř Jet Propulsion Laboratory NASA v Pasadeně, která postavila a provozuje Voyager 1 a jeho dvojče, Voyager 2.
V listopadu 2003 tým Voyageru uvedl, že údaje naznačovaly, že sonda mohla vstoupit do oblasti terminačního šoku sluneční soustavy. Někteří vědci si však mysleli, že se to jen blíží k té bouřlivé vrstvě.
Ve skutečnosti vědci nevědí, kde je hrana. Předpokládají, že se pohybuje, protože změny v rychlosti a intenzitě slunečního větru nutí hranici dovnitř a ven.
"Tým se nyní shoduje na tom, že Voyager 1, 8,7 miliardy mil od Slunce, konečně vstoupil do heliosheath, oblasti za terminačním šokem," řekl John Richardson z MIT, hlavní výzkumník výzkumu plazmy Voyager.
Když se sluneční vítr setká s mezihvězdným plynem, rozvine se rázová vlna ve tvaru slzy, protože se dramaticky zpomalí z průměrné rychlosti až 1,5 milionu mph (700 kilometrů za sekundu). Sluneční vítr, tvořený nabitými částicemi neustále proudícími ze Slunce, je v tomto bodě hustší a teplejší.
Voyager 1 poslal zpět měření silnějšího magnetického pole v jeho aktuální poloze. To naznačuje, že rychlost slunečního větru se snížila, řekli vědci. Magnetické pole nezíská celkovou sílu, ale stane se hustším a silnějším v jakémkoli daném místě. Jako hrubou analogii zvažte, jak se auta choulí blíž, když se provoz na dálnici zpomaluje, navrhli vědci.
Magnetické pole v listopadu 2003 zesílilo ve srovnání s předchozími úrovněmi 1,7krát. V prosinci 2004 vyskočila o další faktor 2,5 a na této vyšší úrovni se drží dodnes.
„Pozorování sondy Voyager za posledních několik let ukazují, že šok z ukončení je mnohem komplikovanější, než si kdokoli myslel,“řekl vědec z NASA Eric Christian.
Náběžná hrana sluneční soustavy, když obíhá kolem Mléčné dráhy, se nazývá příďový šok. Připomíná vlnění vody zvednuté přídí člunu. Voyager 1 má ještě roky před sebou, než překročí příďový šok.
Sondy Voyager zkoumaly vnější planety jako svůj primární úkol. Každá sonda by mohla fungovat do roku 2020, uvedla dnes NASA v prohlášení.
Dvojité sondy jsou na různých cestách ven ze sluneční soustavy. Voyager 2 je asi 6,5 miliardy mil daleko.
NASA má animaci ukazující Voyager přibližující se k okraji sluneční soustavy.
