Lunární povrch je drsná krajina; kostěná suchá plocha nárazem rozdrcené horniny, jejíž „moře“jsou dlouho známá jako nesprávné pojmenování. Jediné srážky jsou ve formě slunečního a kosmického záření, které postupně ztmavuje prach a poškozuje buňky všech přítomných astronautů.
Přesto v této nepřátelské krajině existuje řada bezpečnějších útočišť, kde měsíční povrch uniká velké části této radiace. Jeden takový benigní útvar, pojmenovaný Reiner Gamma, leží na straně Měsíce přivrácené k Zemi a vyznačuje se 37 mil dlouhým (60 km) jasným vírem a jedním z nejsilnějších magnetických polí nalezených na měsíčním povrchu.
"Měsíc v současnosti nemá žádné globální magnetické pole podobné pozemskému. Pozorovaná pole jsou způsobena permanentní magnetizací částí měsíční kůry," řekl Lon Hood z University of Arizona.
Dramatická formace
Tyto izolované kapsy měsíčního magnetismu byly objeveny na počátku 70. let 20. století kosmickými sondami obíhajícími kolem Měsíce a jejich formování je považováno za stejně dramatické jako jejich vzhled.
"Současné důkazy naznačují, že ejektové materiály z impaktních nádrží jsou nejpravděpodobnějšími zdroji mnoha nebo všech magnetických polí," řekl Hood "Tyto ejekty obsahují mikroskopické částice kovového železa, které jsou nositeli magnetizace."
Tento materiál se zmagnetizoval silným magnetickým polem přítomným v době dopadu a také magnetickými poli generovanými během jiných velkých dopadů vytvářejících pánve. Důkazem toho je způsob, jakým víry přítomné na odvrácené straně Měsíce leží přímo proti impaktním nádržím na straně Měsíce přivrácené k Zemi.
Jasné víry Reiner Gamma jsou vedlejším produktem zkrouceného magnetického pole klenoucího se nad hlavou a v současnosti existují dva modely pro tvorbu záhadných vírů spojených s poli.
Dva scénáře
První hypotézou je, že víry se skládají z vyvržení sekundárních kráterů, jejichž světlé usazeniny byly zachovány silným místním magnetickým polem zemské kůry.
Jedním z pravděpodobných kandidátů na jasnou ejektu zachovanou v Reiner Gamma je blízký tři miliardy let starý kráter Cavalerius. Magnetické pole přítomné nad Reiner Gamma by odchýlilo sluneční vítr a zachovalo by ejektu jako jasnou stopu magnetického pole nahoře.
Druhým mechanismem vzniku vírů je relativně nedávný dopad kometárního jádra. Taková událost by vytvořila útvar podobný Reiner Gamma a také by zmagnetizovala měsíční povrch.
Z pohledu lidských průzkumníků se Reiner Gamma může pochlubit jedním z vědecky nejzajímavějších míst na Měsíci.
"Hlavním přínosem by bylo poskytnout vzorky, které jsou potenciálně bez bombardování ionty slunečního větru," řekl Hood. "To by bylo užitečné pro lepší pochopení procesu, který ztmavuje měsíční povrch a další bezvzduchové silikátové povrchy ve vnitřní sluneční soustavě."
Magnetické pole nejen zachovává neposkvrněný měsíční povrch, ale částečně by chránilo všechny astronauty procházející se pod ním.
Zájem o palivo
Magnetický štít Reiner Gamma také směruje sluneční ionty, které odvádí, do úzkých oblastí kolem tohoto útvaru, což je další výhoda pro lidský průzkum.
"To by koncentrovalo solární větrný vodík a helium-3 lokálně, což by mohlo být přínosné pro zvýšení efektivity těžby těchto zdrojů pro aplikace zdrojů," řekl Hood. Helium-3 je lehký izotop helia přenášený slunečním větrem a je potenciálním palivem pro účinnou a neznečišťující jadernou fúzi. Vodík by byl také nezbytný pro výrobu vody pro měsíční základnu.
Teprve kosmická loď na povrchu bude schopna definitivně odhalit způsob vzniku Reiner Gamma. Do té doby budoucí měsíční orbitery, jako je Lunar Reconnaissance Orbiter NASA a indická sonda Chandrayaan-1, provedou další analýzu tohoto neobvyklého prvku.
