"Už žádné zamračené dny," slibují The Eagles nové lásce ve stejnojmenné písni z roku 2006. Dodržení tohoto slibu může vyžadovat odchod z planety.
Jak ukazuje nový snímek NASA, Země je zatažené místo. Podle vesmírné agentury pokrývají mraky v každém okamžiku asi 67 procent zemského povrchu a méně než 10 procent oblohy nad oceánem je slunečné a modré. Nyní více než deset let získaná data ze spektroradiometru Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer (MODIS) na satelitu NASA Aqua odhalují, kde se shromažďují mraky a kde bývá obloha jasná.
Modrobílý snímek představuje průměr denních pozorování oblačnosti ze satelitu mezi červencem 2002 a dubnem 2015. Odhaluje převážně zamlženou Zemi se třemi zvláště zamračenými zónami.
Tyto zóny jsou spojeny s globálními cirkulačními vzory v zemské atmosféře. Podle Earth Observatory NASA se ve středních zeměpisných šířkách srazí polární vzduchové hmoty s Ferrelovými buňkami, které cirkulují vzduch na západ ve vysokých nadmořských výškách a na východ na povrchu. Tyto vzorce způsobují, že vzduch stoupá kolem 60 stupňů severně a jižně od rovníku, což podporuje tvorbu mraků v těchto dvou zónách. Stejné vzory tlačí vzduch dolů mezi 15 stupni a 30 stupni od rovníku, což má za následek zóny bez mraků pozorované v pouštních oblastech, jako je Austrálie a severní Afrika.
Třetí zvláště zakalená zóna se nachází nad rovníkem, kde dominují cirkulační buňky zvané Hadleyovy buňky. V těchto zónách teplý vzduch stoupá a kondenzuje a vytváří jak mraky, tak bouřky, uvádí Earth Observatory.
Na satelitním snímku jsou tyto zatažené zóny vidět jasně bíle; čím je kraj modřejší, tím je obloha jasnější.
Kromě osvětlení zemské oblačnosti pomohly satelity změnit samotnou definici mraků. Ve výzkumu prezentovaném v roce 2005 na výročním zasedání Americké geofyzikální unie vědci z oblasti atmosféry tvrdili, že staré kategorie pro mraky – cirrus, stratus a cumulus – jsou dost dobré pro klasifikaci mraků podle jejich tvaru při pohledu ze země, ale nezohledňují zohledňují faktory, jako je struktura a nadmořská výška formace, které jsou snadněji zachyceny satelitními snímky.
