Dvě nové mapy Merkuru pořízené sondou NASA identifikovaly dosud neviděné útvary na povrchu planety.
Dříve neidentifikované oblasti Merkuru mají složení, které se výrazně liší od kůry kolem nich. Tyto zóny, známé jako geochemické terrany, poskytují pohled na formování vnějšího pláště planety. Mapy se objevují ve dvou nových studiích, které naznačují, že nejnověji identifikované útvary se možná nevytvořily z kůry planety, ale těsně pod ní, v plášti.
Mapy vytvořené pomocí přístrojů X-Ray Spectrometer (XRS) a Gamma-Ray Spectrometer (GRS) na sondě NASA MESSENGER se používají ke studiu povrchové chemie Merkuru, planety nejbližší Slunci. Tato analýza poskytne informace o koncentracích prvků jako draslík, uran a sodík na povrchu Merkuru. Experiment také poskytne vědcům poměry křemíku k ostatním prvkům na povrchu planety.
První studie použila XRS k vytvoření prvních globálních geochemických map Merkuru pomocí nové metody poprvé provedené v planetárním měřítku. Studiem rentgenového záření proudícího ze slunce byli autoři schopni prozkoumat složení geochemických terranů na planetě.
"Konzistence nových map XRS a GRS poskytuje nový rozměr našemu pohledu na povrch Merkuru," uvedla v prohlášení vedoucí autorka Shoshana Weiderová z Carnegie Institution of Washington. "Terranes, které jsme pozorovali, nebyly dříve identifikovány na základě spektrální odrazivosti nebo geografického mapování."
Nejviditelnější z těchto neobvyklých terranů je velký útvar, který pokrývá více než 3 miliony čtverečních mil (5 milionů čtverečních kilometrů) povrchu planety. Tento terran vykazuje nejvyšší pozorované poměry křemíku ke každému z prvků hořčíku, síry a vápníku a také některé z nejnižších poměrů hliníku a křemíku na planetě, podle nového článku zveřejněného tento týden v časopise Earth. a Planetary Science Letters.
Jedním z možných vysvětlení neobvyklé oblasti je, že pramení z dopadu, ke kterému došlo již dávno. Odkrytý plášť mohl pomoci při vytvoření extrémně velkého útvaru.
Druhá mapa využívala GRS ke sledování absorpce nízkoenergetických ("tepelných") neutronů na povrchu Merkuru. Tato mapa ukazuje rozložení prvků, které absorbují tepelné neutrony, na severní polokouli Merkuru. Kombinací těchto informací s dříve získanými daty byli autoři schopni identifikovat čtyři odlišné geochemické terrany na planetě.
Povodí Caloris na Merkuru, největší dobře zachovaná impaktní pánev na planetě, obsahuje hladké vnitřní pláně, které nové výsledky ukazují, že mají odlišné složení od ostatních sopečných plání na planetě. Podle autorů tyto pláně vznikly částečným natavením pláště.
"Dřívější data MESSENGER ukázala, že povrch Merkuru byl pronikavě formován vulkanickou činností," uvedl ve stejném prohlášení Patrick Peplowski z Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory a hlavní autor článku týkajícího se druhé mapy.
"Magmata, která vybuchla před dlouhou dobou, pocházela z částečného tání pláště Merkuru," řekl. "Rozdíly ve složení, které pozorujeme mezi geochemickými terrany, naznačují, že Merkur má chemicky heterogenní plášť."
Druhá studie se objevila online v časopise Icarus.
"Kůra, kterou vidíme na Merkuru, byla z velké části vytvořena před více než 3 miliardami let," řekl Larry Nittler, zástupce hlavního vyšetřovatele mise a spoluautor obou studií. "Pozoruhodná chemická variabilita odhalená pozorováním MESSENGER poskytne kritická omezení pro budoucí snahy modelovat a porozumět hromadnému složení Merkuru a starověkým geologickým procesům, které formovaly plášť a kůru planety."
